=== spolek FOD ===

„Služební cesta“ do Rumunska

Poslední srpnový týden se uskutečnila dlouho očekávaná cesta do Rumunska, spojená s pořízením staršího úzkorozchodného vozu švýcarské výroby do sbírek Spolku FOD.

Tři členové Spolku FOD (i s doprovodem) vyrazili na dlouhou cestu osobním vozem značky Škoda Octavia až do Rumunska, aby si na místě prohlédli čtyřnápravový osobní vůz švýcarské výroby, a vyjednali podmínky pro jeho získání a následnou přepravu do Frýdlantu v Čechách.

26. srpna, den první: zvláštní jízda naším vozem B4i 20224, a poté obchodní jednání. Později i jízda vlakem z Crişcioru do Bradu a zpět (a to včetně prohlídky zázemí dráhy a bývalého dolu na zlato. Žádné nemáme);
27. srpna, den druhý: jízda parním vlakem z Abrudu na konečnou a zpět.

Rumunské úzkorozchodné dráhy

Ještě kolem roku 1970 bylo v Rumunsku na tři tisíce kilometrů úzkorozchodných lesních železnic. Vzhledem k určité izolaci země za Ceausescova režimu byl možná zpomalen ekonomický vývoj, přínosem pro nás všechny však bylo i uchování mnoha nostalgických úzkorozchodných parních železnic, které sloužily místním venkovským komunitám a průmyslu.
Ekonomické změny po pádu komunismu však zanedlouho nastartovaly i proces jejich rušení.

Viseu de Sus – Novat – Botizu – Coman, délka: 52,7 km, původně 64,3 km;
Covasna – Planul Înclinat – Comandău – Ghiurca, délka 20 km, původně 118,3 km;
Cimpu Cetatii – Brazatel – Mikuly;
Comanesti – Petrosu – Negru;
Finis – Valea Iapi – Cruce;
Margina – Petroasa – Cheiva – Sasa;
Moldovita – Rasca – Argel;
Oituz – Fagrotund;
Orastie – Costesti – Valea Rea – Timpu;
Rastolita – Secu – Gura Scurtu;
Risca – Slatioara – Deleleu;
Roznov – Falcau;
Scutaru – Bucias – Comanici;
Stilpeni – Aninoasa – Rausor – Carpenoasa;
Tazlau – Gryl;
Teregova – Petris – Poiana – Banjal;
Tirgu Jiu – Borosteni - Tismana – Apa Neagra;
Toplita – Creanga – Borsec.

Jedním z lidí, kteří se zasloužili o zachování, a případně i obnovení provozu těchto unikátních drah, je švýcarský železniční nadšenec a publicista Michael Schneeberger. Dal dohromady další železniční nadšence z celé Evropy a následně založili spolek „Hilfe für die Wassertalbahn“ pro záchranu povodní na třech desítkách míst poničené trati, vycházející z městečka Vișeu de Sus v pohoří Maramureš, a nazývané rumunsky též Mocănița. (Od roku 2003 železnici provozuje dřevozpracující firma R.G. Holz Company, a v roce 2010 trať získala statut kulturní památky.)

Dalším aktivním je například rakouský občan Georg Hocevar, který založil sdružení pro zachování úzkorozchodného dědictví v Rumunsku. Za několik let se mu podařilo zachránit, obnovit a znovu otevřít hned několik úzkorozchodných tratí pro turisty: Brad–Crişcior (Hunedoara), Covasna–Comandău, Moldoviţa a Abrud–Câmpeni.

Přeprava a skládání vozu

V úterý – 6. září ráno –, zastavil bílý kamion s rumunskou poznávací značkou a ložený vozem B4i 20224 před přejezdem dvou normálněrozchodných tratí a jedné, kdysi zmizelé Heřmaničky. Tak začala poslední etapa dlouho plánované akce.

Zkušená posádka zahraničního vozu (heslo dne: „no problem“) a všichni přítomní členové Spolku FOD zahájili koordinované manévry, které postupně dostaly železniční vůz ze silničního návěsu až do nitra topírny frýdlantského muzea.