Místopis

• Frýdlantsko
• Frýdlant v Čechách
• Hejnice
• Jizerské hory
• doprava v regionu
• zpět

O městu Hejnice

Především díky poutnímu místu sahá historie Hejnic, města skrytého pod severními svahy Jizerských hor, až do 13. století.

V legendě o vzniku poutního místa je uváděn letopočet 1211, ale církevní záznamy v míšeňském archivu připouštějí existenci oltáře až o 135 let později. Vrchnostenská ves Hayndorf (tedy „ves v háji“) je zapsána již roku 1381 v urbáři, což byl za feudalismu soupis poddanské půdy. Její vznik souvisí s německou kolonizací ve 13. až 14. století, kdy se obce rozšiřovaly podél vodních toků připojováním dalších pozemků získaných mýcením lesů na jejich koncích. Vznikaly tak pro zdejší kraj typické i několik kilometrů dlouhé vesnice.

erby (zleva):

Bibrštejnů a Redernů

Historické prameny z roku 1408 se zmiňují o poutích k sošce madony, o rok později je doložena existence pily. Tehdy Frýdlantsku vládl protihusitsky naladěný rod Biberštejnů, tak došlo i k několika vpádům husitů. Další z Biberštejnů – Ulrich – se potýkal s českým králem Jiřím z Poděbrad a právě jeho vojska vypálila roku 1469 kromě Frýdlantu i Hejnice.

Valdštejna a Gallasů

Za vlády protestantských Redernů došlo k uzavření kostela a zákazu poutí. Tuto epochu ukončila bitva na Bílé hoře a nástup Albrechta z Valdštejna, ale následná rekatolizace donutila mnoho obyvatel k odchodu. Po jeho zavraždění připadlo Frýdlantsko rodu Gallasů, jejich skutečný nástup k moci oddálila trvající třicetiletá válka spojená se švédskou okupací. Po jejím skončení došlo i díky Habsburkům k opětovné protireformaci a dosud nejsilnější emigrační vlně. Na Frýdlantsku zůstala dle pramenů téměř polovina domů neobydlených.

Před obdobím největšího rozvoje Frýdlantska se hejničtí obyvatelé stihli zapsat i do historie nevolnických bouří ze 70. let 18. století (hlavní aktér, kovář Andreas Stelzig z Řasnice, byl někdy nazýván „frýdlantským Kozinou“) a to tím, že se jich spolu s poddanými z Habartic a Filipova nezúčastnili.

Celé 19. století probíhalo ve víru hospodářských a sociálních změn. Počet obyvatel se již v první polovině století zdvojnásobil. Roku 1834 v Hejnicích žilo 1358 obyvatel ve 203 domech, byla zde škola, 2 hostince, mlýn, 2 pily a myslivna.
Po revolučních letech 1848-49, kdy i zde byla založena národní garda, se začal plně rozvíjet průmysl. K tradičnímu dřevozpracujícímu se přidal textilní – první přádelna bavlny zahájila provoz roku 1859, na konci století zde pracovaly již tři textilky. Postavena byla první porcelánka, starou papírnu na Ferdinandově doplnila druhá. Budování nových silnic a cest přispělo k rozvoji lázeňství a turistiky.
Rozvoj obce se musel projevit na rozšiřování škol a stavbě nových, včetně Odborné školy pro kreslení a Živnostenské školy. Byla založena i hudební a pěvecká škola, ke kulturnímu a sportovnímu vyžití zde působily mnohé místní organizace a spolky.

Na začátku 20. století byly obce z horního toku Smědé spojeny s Raspenavou železniční tratí, kterou postavila a provozovala spolu s dalšími na Frýdlantsku společnost Frýdlantských okresních drah. V roce 1905 byla na hejnickém poštovním úřadě zprovozněna telefonní centrála, dva roky poté bylo staré petrolejové osvětlení obce nahrazeno plynovým, pro které byla postavena místní plynárna. Od roku 1913 byla většina obyvatel napojena na vodovod.

Rostoucí počet obyvatel a všechny tyto úspěchy stály za žádostí o povýšení obce na město, které bylo schváleno rozhodnutím císaře Karla I. ze dne 31. července 1917. Městský znak vypracoval vídeňský heraldik Junginger.

Období první republiky se nejprve neslo v duchu dalšího rozkvětu města. Rozvinutý průmysl doplňovaly další služby: ve městě bylo na 20 hostinců a pohostinství, 6 hotelů a pension, působilo zde 8 pánských a dámských kadeřníků a obdobný počet krejčích, 7 pekařů a 9 řezníků. Kulturu doplnilo přírodní divadlo Na Chatkách a biograf v hotelu Kaiserhof (bývalý Perun). Byla obnovena tradice divadelních představení z 18. století, kterých se účastnili herci německých divadel až z Berlína. Česká menšina založila s pomocí frýdlantských místní jednotu Sokola.

Hospodářská krize 30. let a vzmáhající se nacionalismus ukončily klidná léta. Po krátkém úspěchu komunistů, kteří zvítězili nad německou sociální demokracií, byly levicové strany převálcovány henleinovskou SdP. Stupňující se tlak na českou menšinu a německé demokraty donutil mnohé z nich k odchodu. Další odešli po zabrání českého pohraničí hitlerovským Německem.

Sovětská vojska tu v roce 1945 vítala jen hrstka Čechů. Kromě německých starousedlíků zde bylo na konci války i mnoho říšských Němců z bombardovaných oblastí a ti byli odsunuti jako první. Brzy následovali další a po návratu části původních obyvatel, především hraničářů, a příchodu nových se poměr Čechů a Němců oproti předválečné době zcela obrátil.

Do kláštera se vrátili františkáni a již první české pouti v Hejnicích se zúčastnilo na 12 000 lidí. Pomalu docházelo k obnově hospodářství a rozvoji živností. Vzhledem k tradici textilního průmyslu zde byla roku 1946 založena odborná škola čs. textilního průmyslu a o tři roky později střední odborné učiliště lesnické. Začal se rozvíjet společenský a kulturní život, vznikaly první české spolky a organizace.
V roce 1946 však došlo i k několika velkým požárům v centru města, ze kterých byl obviněn člen místního hasičského sboru.

Městský rozhlas byl zprovozněn osudového roku 1948. Nově příchozí obyvatelé dostávali přihlášku do KSČ, docházelo k šikanování a odchodům nepohodlných občanů, zákazům „nevhodných“ aktivit a spolků včetně hejnických poutí. Převrat završilo obsazení kláštera státní bezpečností, která jej pak využívala jako internační tábor pro řeholníky z Čech. Po úplném ovládnutí státní správy komunisty nastala další doba temna.

V šedesátých letech byl k Hejnicím připojen Ferdinandov a v letech osmdesátých i Lázně Libverda a Bílý Potok pod Smrkem. Po dlouhých letech bourání se konečně rozeběhla bytová výstavba, jejíž nejzřetelnější částí je sídliště u nádraží a rodinné domy Lesního závodu Frýdlant na Skřivánku. V té době došlo rovněž k rekonstrukci základní školy včetně přístavby tělocvičny a kuchyně s jídelnou.

Po událostech roku 1989 se život města pomalu začal vracet do normálních kolejí. Pokračuje bytová výstavba a obnova města, které se dočkalo plynofikace a čističky odpadních vod. Rekonstrukcí prošel hejnický klášter a řada budov v centru. Útlum průmyslu zachraňuje v místě jen několik menších zaměstnavatelů, za prací je nutno dojíždět především na Liberecko. Sportovní a kulturní činnost sice nedosahuje předválečných rozměrů, přesto zde působí několik spolků a zájmových organizací. Obnoveny byly tradiční hejnické poutě, širokoúhlé kino je jedno ze dvou na Frýdlantsku.